INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, či je Maleficov pád do hlbín odvrátenej strany vlastnej psýché len hraným kotrmelcom kaskadéra sa možno prieť donekonečna. To, čo dokumentuje s takmer železnou pravidelnosťou pod hlavičkou XASTHUR je však stále pôsobivým svedectvom rozkladu. Nekonečná séria (doslova) dlhohrajúcich albumov prekladaná chaoticky vydávanými splitmi tvrdohlavo speje k totálnej dekompozícii pôvodného blackmetalového základu.
I keď od „Defective Epitaph“ sólista Malefic živé nástroje viac pridáva než uberá, dnes dokázal čiernu vlajku zabodnúť na ceste k totálne beztvarému, agonickému ambientu ešte o kus ďalej. Okrem efektami zmrzačeného violončela a (rovnako ako na minulej doske amatérskych) bicích na „All Reflections Drained“ pribudlo hovoreného slova. Navyše so „spevom“ a hlasmi Maleficovi pomohla záhadná persóna M. H., a tak je – napriek zvukovej špinavosti a inštrumentálnej neučesanosti – novinka pestrejším počinom než jej predchodcovia.
Medzihry, prekladajúce jednotlivé „kompozície“, sú tmeliacim prvkom a dotvárajú dojem jednoliatosti, v ktorej je ťažké izolovať začiatky, konce a nosné motívy jednotlivých stôp. Rafinovaný, hrubý, no čitateľný zvuk, podobne ako na albumoch NORTT, navodzuje dojem fyzickej i emocionálnej vzdialenosti od poslucháča. Do seba zahľadená hudobná produkcia XASTHUR je tu takmer oprostená od agresívnych výpadov (jednou z výnimiek je ústredná, štvrťhodinová a tradičnejšie vystavaná „Masquerade Of Incisions“). Viac, než trebárs LEVIATHAN XASTHUR pripomenie LURKER OF CHALICE: rozostrené a disonantné gitarové linky dopĺňajú viac ruchy a zvuky než konzistentné muzikálne plochy. Len občasné vzopätia klasicky „kostolných“ kláves a monotónny škrekot pripomenú, v akých žánrových vodách sa poslucháč plaví. Alebo topí, vyberte si.
XASTHUR už pár rokov balansuje na hrane medzi adoráciou a absolútnym odmietaním. „All Reflections Drained“ je pritom viac, než akýkoľvek predošlý počin s týmto logom individualistickou a individuálnou nahrávkou, naplnením klišovitého pojmu „sountrack k imaginárnemu filmu“. Sú len dve možnosti, ako sa k nemu postaviť: ľahnúť si a studenou rukou sa nechať za nohu ťahať do neznáma obťažkaného hustou hmlou. Alebo sa sústredene započúvať a nechať sa znechutiť tým, ako je možné, že sa o tomto hudobnom diletantovi popísalo toľko papieru.
Predvídateľná, ale stále pôsobivá dávka hudobnej beznádeje. Doslovne i prenesene.
7 / 10
1. Dirge Forsaken
2. Maze Of Oppression
3. Achieve Emptiness Part II
4. Masquerade Of Incisions
5. Damage Your Soul
6. Inner Sanctum Surveillance
7. Obfuscated In Oblivion
8. All Reflections Drained
Portal Of Sorrow (2010)
All Reflections Drained (2009)
Defective Epitaph (2007)
Xasthur (MCD) (2006)
Subliminal Genocide (2006)
Nortt / Xasthur (split) (2004)
Xasthur / Leviathan (split) (2004)
To Violate The Oblivious (2004)
Telepathic With The Deceased (2004)
Xasthur / Angra Mainyu (split) (2004)
Nachtmystium / Xasthur (split) (2004)
The Funeral Of Being (2003)
Suicide In Dark Serenity (2003)
Nocturnal Poisoning (2002)
Xasthur / Acid Enema (split) (2002)
A Darkened Winter (promo) (2001)
A Gate Through Bloodstained Mirrors (2001)
Xasthur / Orosius (split) (1999)
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.